Sezóna ještě nedospěla ani do své poloviny, ale již nyní lze konstatovat, že mužstvo ŠK Kladno se pohybuje jako na houpačce a , bohužel, v současné době je na cestě dolů. Co je však ještě horší, zdá se, že týmu chybí společná vůle bojovat o dobré výsledky a že na konečném umístění hráčům zas tolik nezáleží. Hned po zápase v Mostě jsem si položil otázku, zda má vůbec význam hrát nadále ve 2. lize a k čemu to vlastně je dobré. Bohužel, ani s odstupem času a po vstřebání všech těch ?hezkých? zážitků ze dne 5.12.2010, jsem si na to nedokázal uspokojivě odpovědět, a tak jsem si tento článek neodpustil.

Nevadí mně, že se dvakrát nešťastně prohrálo, horší je, že se zdá, jako by někteří členové A týmu po prvních dvou vítězstvích nabyli dojmu, že nadále půjde vše velmi jednoduše a co je důležitější hlavně BEZ NICH. Výsledkem bylo, že do Mostu na zápas dvou naprosto rovnocenných týmů, který měl z hlediska bojů o záchranu klíčový význam, jsme málem jeli v sedmi lidech (nebýt zodpovědného přístupu Petra Minaříka, který blamáž odvrátil a navíc výborným výkonem ukázal, že se není na 8. šachovnici 2. ligy čeho bát). Za řadu let strávených ve 2. lize, jsem něco podobného zažil zcela poprvé a ještě horším zážitkem pro mě bylo, když jsem od Petra Gutmana, který vše absolvoval s bolestmi zubů slyšel, že Jan Mišičko se mu omluvil v pátek a že všichni hráči, které poté oslovil, mu více méně sdělili, že hrát nechtějí a raději absolvují zápas za B tým (netýká se pana Joukla, pro kterého by za povětrnostních podmínek, které panovaly, bylo velmi obtížné se do Mostu dostavit a jeho omluvu lze chápat.).

Je pravidlem, že ve všech sportech jsou hlavní v jednotlivých klubech výsledky A týmu a ostatní týmy se tomuto pravidlu podřizují. Obecně platí, že členové jednotlivých klubů mají zájem svému týmu pomoci. V ŠK Kladno tato obecná pravidla neplatí a pokud se to nezmění, jsem proti tomu, aby se podávala přihláška do příštího roku, i kdyby se nějakým zázrakem podařilo 2. ligu zachránit. Nevidím totiž pro koho by se měla 2. liga hrát. Rád hraji za tým, který bojuje a v takovém případě mi nevadí, když je slabší než jiné týmy. Je však naprosto demotivující snažit se nadále hrát na 1. šachovnici v týmu, za který polovina hráčů nechce hrát. Pro mě samotného je drtivá většina partií ve 2. lize tvrdým bojem s hráčem, který je lepší než já, ale mám chuť se snažit, aby z toho mohl tým profitovat. Přitom by bylo pro mě mnohem příjemnější schovat se v B týmu a jen se dívat, jak to ostatní zvládli. Za dané situace nevidím důvod, abych se nadále snažil.

Máme hrát 2. ligu kvůli mladým? Je jasné, že partie ve 2. lize mohou hráčům, jako je Růžička, Haman a Wasserbauer jen prospět, je však smutné, že jim k tomu nechceme vytvořit také kvalitní týmové prostředí. Oni jsou totiž jen tři, takže je nutné, aby hrál kromě nich JEŠTĚ NĚKDO. Tito hráči mají přitom šachový program takový, že se bez jedenácti partií ve 2. lize hraných za Kladno klidně obejdou. Nepochybuji o tom, že by případně o ně projevily zájem jiné kluby. Pokud je tedy někdo proto přihlásit 2. ligu, aby mladí hráči dostali možnost hrát kvalitní partie, měl by zároveň také poskytnout svou maličkost a ne spoléhat na to, že hrát s nimi budou ostatní.

V týmu je 15 hráčů, přitom ze čtyřech z Rakovníka mohou hrát jen tři, takže de facto je hráčů 14. To není mnoho, navíc se ale zdá, že polovina soupisky se nechala napsat jen jaksi z donucení a kvůli tomu, že nechtěla říct Petrovi Gutmanovi jasné ne, nebo se nechali Petrem přemluvit. Mám pochopení pro Honzu Mišička, který věnuje hodně času mládeži a má plné právo se omluvit kvůli pracovním povinnostem. Je však otázkou, zda skutečně až v pátek před zápasem věděl, že nebude moci nastoupit. Pro přípravu na zápas (navíc pokud jde o přímý boj o záchranu), to totiž může mít zhoubný vliv. Ostatní náhradníci, kteří byli osloveni, pak ukázali, jaký je jejich skutečný zájem hrát v A týmu a je tak třeba se ptát, proč se tedy nechali na soupisku vůbec napsat. Takto sice vypadá na první pohled příznivěji, než kdyby na ní bylo i s rakovnickými hráči 9-10 hráčů, ale alespoň by člověk věděl na čem je.

Pokud se hráči, kteří v Mostě nenastoupili, nechali na soupisku napsat jen na naléhání Petra Gutmana, zatímco předpokládali, že pokud budou osloveni, stejně hrát nebudou, by si měli v první řadě uvědomit, že lepší hráči v našem oddíle prostě nejsou. Jaromír Šulc již před sezónou slíbil, že odehraje za A tým asi tak 4 zápasy a není důvod pochybovat o tom, že dohodu splní. Ostatní však zjevně nepočítali se žádným zápasem. Prosím je tedy o to, aby alespoň přispěli pod tento článek s radou, jak se má tedy 2. liga hrát, nebo aby se v případě zázračného zachránění nechovali alibisticky a na férovku řekli, že za A tým hrát prostě nikdy nebudou, ať se děje co se děje. Hrát 2. ligu za každou cenu opravdu nemusíme.

Možná, že článek vyznívá zdánlivě až příliš tvrdě za situace, kdy jsme stále v horní polovině tabulky, ale ona se ta liga sama neuhraje. Člověk taky musí jít štěstí trochu naproti a vůli k tomu, bohužel, nevidím.