Na přelomu září a října jsem se již podvanácté zúčastnil šachového openu v Tatrách (Tatranské Zrúby). Turnaj se letos hrál jako otevřené Mistrovství SR a výsledky této skutečnosti odpovídaly ? zvýšená motivace slovenských hráčů zřejmě způsobila, že obsadili všechna místa na stupních vítězů, a to v pořadí GM Mrva (7,5), IM Marián Jurčík a FM Ráchela (oba 7). Nejlepší z českých hráčů byl na 4. místě IM Možný, který vyhrál úvodních 5 partií, ale v závěru trochu zvolnil. Ze středočeských hráčů je třeba vyzdvihnout zejména výkon neratovického M. Bargela, který se po celou dobu turnaje pohyboval na předních šachovnicích a získal několik cenných skalpů.

Já jsem získal 4,5 bodu, tedy 50 %, a jsem spokojen spíše s výsledkem než s výkonem. Třebaže jsem si před turnajem umínil, že budu hrát co nejaktivněji, nejbojovněji a nejagresivněji, se 7 remízami jsem se nakonec s FM Karlíkem a J. Sikorou dělil o titul remízového krále turnaje. Porážku jsem utrpěl hned ve 2. kole černými s neustále se zlepšujícím juniorem D. Rousem (1815, z líhně pražského IM Přibyla) a na 50 % bodu jsem se dokázal vydrápat výhrou opět černými v 6. kole s košickým hráčem Jurčišinem (2035), který hrál zcela vyrovnanou pozici násilně na výhru a přehlédl dvoutahovou ztrátu figury. Remízky byly s výjimkou posledního kola celkem bojovné, zejména šaľský Peter Špik mě v mírně horší koncovce ?špikoval? celých 50 tahů. Celkově jsem skončil na 118. místě z 216 hráčů (nasazen jsem byl jako č. 157), na ELO FIDE jsem získal 4 body, na národní ELO bych teoreticky získal 23 bodů, kdyby se tam ovšem zahraniční turnaje počítaly? Ke spokojenosti s výkonem však přece jen trochu chybělo, nedokázal jsem dotáhnout k výhře některé dobře rozehrané partie s papírově slabšími hráči a příšerná strategická hrubka v partii s D. Rousem mě asi bude ještě dlouho strašit?

Oproti zaběhlým zvyklostem si pořadatelé připravili hned tři organizačně ? technické změny. První změnou byl odlišný časový limit (namísto 1,5 h na 30 tahů a hodina do konce se přešlo na běžnější tempo 2 h na 40 tahů a 0,5 h do konce), druhá se týkala dne zahájení a ukončení turnaje, kdy namísto systému ?od soboty do soboty? byl zvolen systém ?od neděle do neděle?, a konečně do třetice pořadatelé přišli se změnou způsobu nasazování, když zvolili tzv. akcelerovaný systém. Jeho podstata spočívá v tom, že po rozdělení startovního pole na tři třetiny dle ELO dostává ?horní? třetina pro účely nasazování během prvních čtyř kol navíc dva tzv. artificial points (fiktivní body), střední třetina jeden a ?saláti? z dolní třetiny zůstanou ?na svém?. Účelem této změny mělo být to, aby se papírově silnější hráči neutkávali na začátku příliš často s těmi slabšími a daly se snáz uhrát nějaké ty normy (jenže ?saláti? se navalili na ?mistry? od 5. kola a jedinou normu si uhrála A. Mrvová). První novinka tak byla přijata vcelku pozitivně, další dvě však nikoli.

Ačkoli se nad tímto turnajem někteří hráči našeho ŠK z různých důvodů dlouhodobě ofrňují, pro mě je zdaleka nejoblíbenější ? ať už z důvodu historické reminiscence (hned při své první účasti v roce 1997 jsem získal pohár za 1. místo ve své kategorii a uhrál si své první ELO FIDE a i v dalších letech se mi tu celkem výsledkově dařilo), termínu (po hektických prázdninách a před zahájením hektických soutěží družstev), lokace (velehory a čistý vzduch umožňují zájemcům zlepšit svou kondici) či dalších mimošachových aspektů (výborná parta, možnost rehabilitačních procedur v zotavovně, sauna, koliba, posilovna, i po vstupu do eurozóny relativně mírné ceny atd.). Již teď je proto jasné, že pokud mi to okolnosti umožní, určitě se turnaje zúčastním i příští rok.

(celkové výsledky, průběh a fotky na www.slovan-bratislava.com)